Na sedmou

Někdy jsou to právě ti, od nichž nikdo nic nečeká. Dokážou to, co si nikdo neodkáže ani  představit..

Pokaždé když vzpomínám, 

tikot hodin nevnímám,

deštěm smívám ze střech domů,

co stvořila bouřka z hromů.

Tvrdils že máš spoustu pátků,

kde lze skončit na začátku,

prožitky a láskou svou,

umocnils mě na sedmou.

Přislíbils mi bílou stuhu,

maloval si prázdnou duhu,

ostych lehl do vína,

a já ti spadla do klína.

Na předpis jsem nečekala,

na tvou sklenku podívala, 

dlouho plná nebyla,

taky jsem jí vypila.

Do včerejší sklínky hledím, 

nejím, nespím, jen tak sedím,

přemýšlím proč jen lží tvou,

umocnils mě na sedmou.