Přikrýt se a spát,
bílou peřinou chtěla bych jednou,
co zlého se může stát,
bílá křídla mě z propasti zvednou.
Uprostřed světa se hřát,
obklopit se krásou bílých tváří,
fouknout a něco si přát,
trávit věčnost s chladivou září.
Posledním krokem hnát,
roztančit střípky naděje ztracené,
navždy nechat si zdát,
o té chvíli krásné a blažené.
Přikrýt se a spát,
bílým sněhem daleko od lidí,
bílou něžně lhát,
nikdo nic neví, nikdo nic nevidí.